Stávající trh se s největší pravděpodobností zmenší: čím usilovněji tým elektronického obchodování pracuje, tím je pravděpodobnější, že v budoucnu způsobí krize.

Nedávno jsem večeřel se starým přítelem, který se v e-commerce pohybuje už téměř deset let.

Chlubil se mi, jak bezohledný je teď jeho tým, každý den pečlivě kontroluje míru konverze a průměrnou hodnotu objednávky, ve 2 hodiny ráno vytahuje datové dashboardy a dokonce osmkrát reviduje skripty zákaznické podpory.

Když jsem poslouchal, cítil jsem se trochu nesvůj.

Není to tak, že si myslím, že nepracuje tvrdě.

Naopak, snažil se až příliš.

Ale vím jednu věc: jeho produktová kategorie klesá už pět čtvrtletí po sobě.

To je krutá, ale objektivní pravda.

Akcie se nevyhnutelně zmenší; to je železný zákon fyziky.

Jakýkoli existující trh je odsouzen ke zmenšení.

Tohle není otázka, jestli pracuješ dostatečně tvrdě.

Toto je fyzikální zákon, kterým se řídí životní cyklus produktu, a nemá absolutně nic společného s lidskou vůlí.

Produkt, který vyrobíte, má svůj vlastní životní cyklus, který zahrnuje zrození, stárnutí, nemoc a smrt.

Jakmile se počáteční výhody vyčerpají, uživatelé se toho omrzí a objeví se alternativy. Bez ohledu na to, jak moc se optimalizuje, křivka bude nadále klesat.

Nabírání vody z děravé lodi je nejšetrnější past.

Viděl jsem už příliš mnoho týmů, které se s rostoucím nasazením více a více vyčerpávaly.

Odkud se bere únava?

Veškerou svou energii věnovali jediné věci: jak zpomalit pokles křivky, která byla předurčena k prudkému poklesu.

Je to jako být na děravé lodi a zoufale se snažit vyčerpat vodu.

Tyto činy byly obzvláště dojemné.

Všichni nabírali vodu a přitom se silně potili, a šéf také. Nikdo se neodvážil přestat, protože kdyby to udělal, voda by přetekla.

Ale konec byl ve skutečnosti napsán už dávno.

Z lodi protéká.

Bez ohledu na to, jak rychle nabíráte, nemůžete překonat rychlost, s jakou voda vstupuje.

Jednoho dne už rychlost nabírání nedokázala držet krok a celá loď se potopila.

Tento druh zaneprázdněnosti je velmi jemná past.

Protože vypadá obzvláště pozitivně, odolně a zaslouží si chválu.

V konečném důsledku používá taktickou pečlivost k maskování strategické rezignace.

Strategií společnosti Apple je pokračovat ve stavbě dalších modelů.

Co je to skutečně špičkový herní styl?

První věc, která mi napadla, bylo jablko.

Podívejte se na Apple, tato společnost se nikdy nespoléhala na to, že jediný produkt vydrží věčně a vzdoruje zkoušce času.

Když byl iPod na vrcholu své popularity, jen tak nestál a nedělal nic; místo toho se stal základem iPhonu.

V den, kdy iPhone zabil iPod, už položil základy ekosystému iPadu a Macu.

Později se hromadily hodinky, sluchátka, služby – jedna nová křivka za druhou.

Ten starý upadá, ale to je v pořádku, protože ten nový vyrostl.

Nebylo to zběsilé nabírání vody z děravé lodi.

Bylo to, jako by už stavěli další loď, zatímco ta stará ještě volně ležela.

Tato taktika je, zjednodušeně řečeno, extrémně základní, ale většina firem ji nedokáže.

Základní hodnotou šéfa je udělat krok zpět a najít nové příležitosti.

Proč to nejde udělat?

Protože to má jeden obzvláště nelidský aspekt.

Co přesně je základní hodnotou šéfa?

Mnoho šéfů, zejména těch, kteří se v podniku vypracovali z nejnižší pozice, je obzvláště náchylných k tomu, aby se dopustily určité chyby.

Když se ve starém podniku objeví problém, jeho první reakcí je spěchat a převzít práci od zaměstnanců.

Revidoval scénáře zákaznického servisu, dohlížel na distribuci propagačních materiálů a dokonce se osobně účastnil živého streamu.

Cítil, že se tomu říká jít příkladem a být v popředí.

Ale upřímně řečeno, tohle je přesně to poslední, co by měl šéf udělat.

Mnoho šéfů to vidí jako zdroj jistoty, jako by se jim zhroutilo nebe, pokud by se o podnikání osobně nezajímali.

Ale čím pevněji se držíte, tím méně nových věcí vyroste.

Pokud existující podniky stále mohou generovat cash flow, šéf by se neměl osobně vměšovat do této záležitosti.

Místo toho uvolnili čas a zdroje starému podnikání.

Proč to vyndávat?

Jděte najít a definovat další přírůstkovou příležitost.

Je tento pohyb příjemný?

Vůbec se cítím nepříjemně.

Zamyslete se nad tím: znáte staré obory, rozumíte datům, umíte vést tým a máte každý den jasné úkoly.

Další příležitost k růstu je vágní, neznámá a nemusí k ničemu vést ani po šesti měsících úsilí.

Lidská přirozenost vás tedy bude tlačit zpět k vašim starým zaměstnáním, abyste dělali věci, ve kterých jste dobří a na které vidíte okamžitou zpětnou vazbu.

Ale pokud se budete řídit lidskou přirozeností, společnost je odsouzena k zániku.

Kodak i Nokia se kvůli nabírání vody potýkaly s problémy.

Když už o tom mluvíme, vybavují se mi dva staré, ale mrazivé příklady, nad kterými neustále přemýšlím.

Kodak.

Digitální fotoaparát vynalezli jeho vlastní lidé, ten z roku 1975.

Ale nedokázala se vzdát svého lukrativního starého filmového byznysu, a tak technologii schovávala v šuplíku.

Než ostatní dosáhnou úspěchu digitálních technologií, potopí se spolu se svou posádkou.

Nokia.

Král éry klasických telefonů s ohromujícím vysokým podílem na trhu.

Když udeřila vlna chytrých telefonů, stále ještě sbíral vodu z běžných telefonů. Než se pokusil vzhlédnout, vlna už se mu narazila do obličeje.

Není to tak, že by se nesnažili.

Prostě vynaložili veškerou svou energii na zpomalení křivky, která byla odsouzena k propadu.

To je do jisté míry podobné druhému termodynamickému zákonu.

Uzavřený systém, který neustále nepřijímá novou energii, upadne pouze do nepořádku a zániku.

V obchodním světě je stará křivka jako děravá loď; sama od sebe se nezlepší, pokud aktivně nepostavíte novou.

Rozdělení odpovědností musí být jasné; tyto dva úkoly by se neměly zaměňovat.

Zpět k dělbě práce, požadavky jsou ve skutečnosti naprosto jasné.

Starý tým měl velmi jasný úkol: dělat jen jednu věc.

Důkladně prozkoumejte staré produkty, vylepšete je a vytěžte z nich maximum zbývající hodnoty.

Optimalizujte, co je potřeba optimalizovat, zvyšte efektivitu, kde je to možné, a vydělávejte každý den co nejvíce.

Tato část hodnoty představuje zaručený peněžní tok, životní sílu, která pohání nové podnikání.

A co šéf a hlavní zaměstnanci?

Musíte se donutit vystoupit ze své komfortní zóny.

Jděte a zachyťte ty malé, nenaplněné potřeby.

Jděte do setrvačnosti těch starých podniků, do zákoutí, která jsou zcela neviditelná, a najděte další vlnu zdrojů.

Tyto dvě věci by se neměly zaměňovat.

Pokud je starý tým neustále odtahován, aby pracoval na nových věcech, peněžní tok staré firmy se stane napjatým.

Pokud je šéf neustále tažen zpět ke starým zakázkám, aby vydělal peníze, nikdy se neobjeví nový růst.

Pocit bezpečí pramení z znalosti, odkud přijde další vlna jídla.

Upřímně řečeno, jsem čím dál víc přesvědčen, že pocit bezpečí firmy se nikdy nedá vybudovat pouhým střežením.

Ať ho střežíte sebevíc, ten malý kousek země nakonec ztvrdne.

Teprve když se vaše pozornost přesune z „jak ochránit tento malý kousek země“ na „kde přesně je další vlna jídla?“, můžete skutečně pocítit pocit bezpečí.

Jinak?

Všechna vaše dnešní zaneprázdněnost, práce přesčas a pečlivé operace jsou jen zárodkem zítřejší krize.

Z lodi stále protéká.

Pořád nabíráš vodu.

Klid na vodní hladině může oklamat ostatní, ale čas oklamat nemůže.

Tak se vraťme k tomu kamarádovi ze začátku.

Ten den jsem si nemohl pomoct a řekl jsem mu něco nepříjemného.

Zeptal jsem se ho: „Přestaň nabírat vodu, podívej se nahoru a podívej se, kde je další loď.“

Na chvíli se odmlčel, pak se zasmál a řekl: „Máš pravdu, ale teď opravdu nemůžu odejít.“

Chápu, že se od toho nemohl vyvléknout.

Opravdu chápu.

Ale některých věcí se člověk musí dříve nebo později zbavit.

Čerpat vodu předtím, než se loď potopí, je úplně jiné než čekat, až vám voda dosáhne krku.

To byla skvělá doba, přátelé.

Stávající aktiva nevyhnutelně zaniknou; akumulace je klíčem k přežití.

Nenech se tak dojmout, abys plakal na děravé lodi.